Moje prsa středem pozornosti

13.10.2014 15:27

   Jelikož a protože mám neustálý pocit, že bych ze sebe měla, během svého těhotenství, vyprodukovat alespoň malou dávku pohybu, přemýšlela jsem, co by se tak dalo dělat. Přece jen ze všech stran slyším, jak je důležité se na ten zlomový okamžik, jménem „porod“, připravit a jak důležité je být v dobré kondici. Upřímně, jak mám být v kondici, když každým dnem vidím, jak složitější a složitější je pro mě zavazování tkaniček u bot nebo zvedání z blbýho křesla. No tedy, nejdříve jsem přemýšlela, že budu chodit na nějaké to skupinové cvičení pro těhotné. Upřímně nesnáším tyhle typy sportu. Přijdeš do haly, kde je dalších dvacet cizích ženských, pečlivě vybavených ručníky a flaškou… a tři, dva, jedna aááá jedem holky…pravá, levá, hop a skok… vždycky si připadám jako nějaká cvičená opice. Jsem na sporty trochu sólista a mám raději běh nebo venkovnímu cvičení s chlapečkem, ale to teď jaksi nejde. Zkrátka člověk se musí stále překonávat a já už jsem se viděla na tom těhotenském sabatu, jak sedíme všechny na barevných míčích, pupky pěkně vystrčené a NÁÁÁDECH a VÝÝÝDECH a znova NÁÁÁDECH a VÝÝÝDECH, všechny funíme jak lokomotivy a lektorka nás chválí, jak nám to pěkně jde. K mé smůle (nebo spíše radosti) než jsem se rozhoupala na tohle veselé setkání dojít, cvičení mi v mém blízkém okolí zrušili a já utřela nudli. A pak jsem dostala ten skvělý a báječný nápad. Budeme chodit s chlapečkem plavat.

   Což o to, nápad je to skvělý, ale je tu jeden malý háček. Jsou mi malé plavky. Teda nevím jak ostatním těhotným, ale mně vyrostla ňáádra snad o tři čísla, a to se prý ještě budou zvětšovat…nevím, co si pak na ně teda pořídím. Vyrazila jsem tedy naivně do obchodního centra, ale už mi nedošlo, že právě začal podzim a sehnat plavky nebude zas taková sranda. Na pár kousků jsem narazila, ale to bych si mohla dát tak maximálně na bradavky… ve finále, kdybych si je přelepila leukoplastí, vyšlo by to nastejno. Chlapeček se velmi bavil, když jsem se v kabince snažila své přednosti narvat do údajně mojí velikosti. Takže plavky nejsou.

   Do bazénu jsme nakonec vyrazili. Situaci jsem vyřešila tak, že jsem si vzala své staré plavky, které jsem nosila dříve a připadaly mi jako jediná možná volba. Spodek byl cajk.  Zadnice mi ještě o tolik nevyrostla a v celku z ní nemám trauma. Ale ty nahoře prostě neposeděly, pořád jsem se snažila to korigovat a nenápadně je ve vodě vracet na své místo. Venku jsem to pak vyřešila ručníkem, který byl těsně u schůdků odhozen a rychlostí blesku jsem byla po krk ponořená ve vodě… studená, nestudená. Beztak ale moje prsa stihla upoutat spoustu pozornosti, a po zbytek plavání jsem byla pozorována mužským (nejedním) okem, zda přece jen něco nevyleze. Chlapeček si na to vzal plavecké brýle a měl z toho nemalou srandu. Já jsem to pak mužskému osazenstvu oplatila, když jsem šla s plným močákem hledat WC. Byla jsem přesvědčená, že na cedulce je panenka se sukýnkou a vlezla ve spěchu do sprch. Tu jistotu, že jsem se spletla, jsem získala prakticky okamžitě… plná sprcha naháčů a jeden navíc přímo proti mně a se vší parádou. Skvělý, trapnější už fakt být nemůžu. Nezmohla jsem se ani na „Pardon“ a po několikasekundovém zírání na pupkáče přede mnou, jsem zavřela pusu, otočila se a odkráčela pryč.

   Plavání je fakt bezva a těhotenství prospívá, ale nestačila by příště jen napuštěná vana?

Těším se příště…